ROZVOD V DOBĚ COVIDu
Uvažujete o rozvodu manželství a říkáte si, jestli je to teď, v době CORONA krize, vůbec možné? Ptáte se, jestli vůbec fungují soudy a jak dlouho bude Váš rozvod trvat?
Nutno říci, že současná, déle než rok trvající, pandemická situace spojená s restrikcemi, má vliv snad na každého. Nejsou ojedinělé případy, kdy oba manželé pracují z domova, mají tzv. home office, popřípadě alespoň jeden z nich a druhý se doma stará o děti, které nechodí do škol a školek. De facto veškerý čas pak manželé tráví spolu, na což dříve nebyli zvyklí. Tento setrvalý stav umocněný mnohdy negativními finančními dopady do rodinného rozpočtu v důsledku ztráty zaměstnání nebo zkrácení pracovního úvazku vyvolává dlouhodobý stres a zátěž. To vše může mít neodmyslitelně dopad i na rodinné vztahy, které vždy takový tlak nevydrží a manželé, nebo jeden z nich, se rozhodne pro rozvod.
Pokud již skutečně v manželství nechcete dále setrvat, i v době pandemie COVID-19 soudy Vaše manželství rozvedou. Je však třeba počítat s delším soudním řízením, protože již nařízená jednání soudy mnohdy odročují a nově stanovené termíny jsou často vzdálené. Dle § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („ZŘS“), má totiž soud v rozvodovém řízení povinnost manžele jako účastníky řízení vyslechnout, aby bezprostředně zjistil jejich názor na rozvod. Za tím účelem musí soud vždy nařídit jednání. Pokud by se jeden z manželů úmyslně opakovaně k soudu nedostavoval a dělal obstrukce, soud má prostředky k zajištění jeho účasti například v podobě jeho předvedení či ukládání pořádkových pokut, v krajním případě může soud rozhodnout bez jeho výslechu, pokud skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí zjistí jinak.
Jaká ale bude situace, když v účasti jednoho nebo dokonce obou manželů jednajících ve shodě zabrání objektivní překážka nezávislá na jejich vůli?
Vezmeme-li v úvahu stávající opatření k zamezení šíření nemoci COVID-19, lze si jako takovou objektivní překážku představit třeba situaci, kdy jednání u soudu bylo nařízeno a v důsledku uvalené karantény či izolace se některý z manželů nemůže k soudu dostavit, nebo manžel pečuje o osobu vyžadující setrvalou péči a není schopen zajistit za sebe náhradu, nebo manželé již nežijí spolu a sociální zázemí každého z nich je nyní zcela odlišné a jejich osobní setkání u soudu by vyvolalo zbytečné riziko přenosu nákazy. I na tyto situace dopadá § 389/1 věta druhá ZŘS, která říká, že „od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi.”
Proto v případech, kdy jsou manželé na rozvodu domluveni a oba s ním souhlasí, je dle mého názoru na místě v zájmu zamezení zbytečných průtahů a nejistoty účastníků, řízení neodročovat pouze z důvodu nemožnosti provedení osobního výslechu. Pokud lze rozhodné skutečnosti v řízení zjistit z obsahu soudního spisu, soud by měl v takovém případě využít zákonné výjimky a od výslechu upustit s odůvodněním, že jeho provedení by bylo spojeno s velkými obtížemi; ke zjištění skutečností, které by soud jinak zjistil výslechem, si pak soud může zjistit také dalšími důkazy, zejm. si může od účastníků vyžádat jejich souhlasné prohlášení k rozvodu (to z logiky věci nebude přicházet v úvahu u sporného rozvodu, kdy účastníci nejednají ve shodě). Takový postup však nebude přicházet v úvahu, pokud by existoval důvod se domnívat, že by rozvod mohl být v rozporu se zájmem nezletilého dítěte účastníků a jejich výslech by mohl přispět k objasnění této skutečnosti.
Proto i v dnešní době platí, že dohodnutí manželé dosáhnou rozvodu snáze a rychleji. Každý případ je však jiný a vyžaduje individuální posouzení, na jehož základě lze stanovit konkrétní postup v daném řízení. Neváhejte se na nás obrátit i s Vaší záležitostí, rádi Vám pomůžeme dosáhnout Vašeho cíle.
Nutno říci, že současná, déle než rok trvající, pandemická situace spojená s restrikcemi, má vliv snad na každého. Nejsou ojedinělé případy, kdy oba manželé pracují z domova, mají tzv. home office, popřípadě alespoň jeden z nich a druhý se doma stará o děti, které nechodí do škol a školek. De facto veškerý čas pak manželé tráví spolu, na což dříve nebyli zvyklí. Tento setrvalý stav umocněný mnohdy negativními finančními dopady do rodinného rozpočtu v důsledku ztráty zaměstnání nebo zkrácení pracovního úvazku vyvolává dlouhodobý stres a zátěž. To vše může mít neodmyslitelně dopad i na rodinné vztahy, které vždy takový tlak nevydrží a manželé, nebo jeden z nich, se rozhodne pro rozvod.
Pokud již skutečně v manželství nechcete dále setrvat, i v době pandemie COVID-19 soudy Vaše manželství rozvedou. Je však třeba počítat s delším soudním řízením, protože již nařízená jednání soudy mnohdy odročují a nově stanovené termíny jsou často vzdálené. Dle § 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („ZŘS“), má totiž soud v rozvodovém řízení povinnost manžele jako účastníky řízení vyslechnout, aby bezprostředně zjistil jejich názor na rozvod. Za tím účelem musí soud vždy nařídit jednání. Pokud by se jeden z manželů úmyslně opakovaně k soudu nedostavoval a dělal obstrukce, soud má prostředky k zajištění jeho účasti například v podobě jeho předvedení či ukládání pořádkových pokut, v krajním případě může soud rozhodnout bez jeho výslechu, pokud skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí zjistí jinak.
Jaká ale bude situace, když v účasti jednoho nebo dokonce obou manželů jednajících ve shodě zabrání objektivní překážka nezávislá na jejich vůli?
Vezmeme-li v úvahu stávající opatření k zamezení šíření nemoci COVID-19, lze si jako takovou objektivní překážku představit třeba situaci, kdy jednání u soudu bylo nařízeno a v důsledku uvalené karantény či izolace se některý z manželů nemůže k soudu dostavit, nebo manžel pečuje o osobu vyžadující setrvalou péči a není schopen zajistit za sebe náhradu, nebo manželé již nežijí spolu a sociální zázemí každého z nich je nyní zcela odlišné a jejich osobní setkání u soudu by vyvolalo zbytečné riziko přenosu nákazy. I na tyto situace dopadá § 389/1 věta druhá ZŘS, která říká, že „od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi.”
Proto v případech, kdy jsou manželé na rozvodu domluveni a oba s ním souhlasí, je dle mého názoru na místě v zájmu zamezení zbytečných průtahů a nejistoty účastníků, řízení neodročovat pouze z důvodu nemožnosti provedení osobního výslechu. Pokud lze rozhodné skutečnosti v řízení zjistit z obsahu soudního spisu, soud by měl v takovém případě využít zákonné výjimky a od výslechu upustit s odůvodněním, že jeho provedení by bylo spojeno s velkými obtížemi; ke zjištění skutečností, které by soud jinak zjistil výslechem, si pak soud může zjistit také dalšími důkazy, zejm. si může od účastníků vyžádat jejich souhlasné prohlášení k rozvodu (to z logiky věci nebude přicházet v úvahu u sporného rozvodu, kdy účastníci nejednají ve shodě). Takový postup však nebude přicházet v úvahu, pokud by existoval důvod se domnívat, že by rozvod mohl být v rozporu se zájmem nezletilého dítěte účastníků a jejich výslech by mohl přispět k objasnění této skutečnosti.
Proto i v dnešní době platí, že dohodnutí manželé dosáhnou rozvodu snáze a rychleji. Každý případ je však jiný a vyžaduje individuální posouzení, na jehož základě lze stanovit konkrétní postup v daném řízení. Neváhejte se na nás obrátit i s Vaší záležitostí, rádi Vám pomůžeme dosáhnout Vašeho cíle.